Karel Rosmus * 02. srpna 1908 - † 13. února 1988

Karel Rosmus, přerovský patriot a někdejší starosta města, se narodil 2. srpna 1908 v Přerově, ačkoli jeho rodiče pocházeli ze Slezska. Po ukončení měšťanské školy odešel na Slovensko, kde pokračoval ve studiu na Střední průmyslové škole stavební v Bratislavě. Po úspěšném absolvování této školy nastoupil jako stavební úředník u firmy Baťa ve Zlíně. Později pracoval na stavebním úřadě v Přerově jako stavební technik. Během svého působení v Přerově se stal velmi aktivním členem tělovýchovné jednoty Sokol Přerov, kde se také významně podílel na vydávání sokolského župního zpravodaje. Velkou měrou se také podílel na sportovním a kulturním životě ve městě.

Po roce 1938 se zapojil do protifašistického odboje, kde pracoval jako spojka Obrany národa. Tato aktivita však neušla pozornosti německých okupantů, kteří ho zatkli a věznili až do konce druhé světové války v koncentračních táborech. Za svou odbojovou činnost obdržel později Válečný kříž a mnohá další vyznamenání.

Po válce se opět směle zapojil do veřejného života a stal se například předsedou ONV, členem předsednictva ÚV Svazu protifašistických bojovníků, ředitelem Krajského sdružení stavebních podniků v Olomouci a od roku 1964 do roku 1969 zastával i funkci předsedy Městského národního výboru v Přerově.

V šedesátých letech minulého století se spolupodílel na vydání dvoudílné knihy o historii města Přerova - „Dějiny města Přerova I a II“, která vyšla v letech 1970 a 1971, publikoval v regionálním tisku (např. „Odboj na Přerovsku“ nebo „Parašutisté za okupace“ - tato publikace mu byla vytýkána po roce 1970 pracovníky STB) a byl autorem mnoha článků o historii Přerova. Byl též iniciátorem vydávání měsíčníku Kultura Přerova, kde v příloze vydával články o přerovském odboji a letcích, kteří odešli za druhé světové války přes Přerov na západní či východní frontu. Za svůj odmítavý postoj k sovětským okupantům, se kterými po jejich vpádu do Přerova odmítl jednat, mu bylo v roce 1968 zakázáno publikovat a stejně tak mu byla zakázána jakákoli veřejná činnost. I v penzi pak prodělal několik nepříjemných výslechů na STB a navíc musel snášet pomluvy v regionálním tisku, které velmi těžce nesl. Přesto však i nadále v tajnosti spolupracoval se zaměstnanci archívu…

Karel Rosmus žil po celý svůj život (mimo období okupace, kdy byl vězněn) až do své smrti v roce 1988 v Přerově v Kozlovské ulici.

Jiří Rosmus, * 25. dubna 1946 - † 12. října 2018

Přerovský rodák a patriot města Přerova Jiří Rosmus se narodil 25. dubna 1946 jako třetí dítě Marii a Karlu Rosmusovým.

Po absolvování ZŠ na Palackého ulici se vyučil v Přerově jemným mechanikem pro národní podnik Meopta Přerov, kde také nějaký čas působil. Po absolvování základní vojenské služby pracoval v Přerovských chemických závodech jako mechanik měření a regulace. Mimo to promítal také v přerovských kinech, v letech 1965-1966 byl organizátorem přerovského Majálesu a dalších akcí. Byl i zakládajícím členem fanklubu Synkopy, na jejímž fungování se nějaký čas i podílel. Později pracoval jako vedoucí na turistických chatách na Tesáku, v horském středisku Vičanov a později i jako provozní v lyžařském středisku Zadov-Churáňov ve Sporthotelu, poblíž Národního parku Šumava.

Když jeho otec onemocněl, vrátil se ze šumavského Zadova zpět do Přerova, kde začal pracovat pro RaJ Přerov.

V letech 1991 až 2001 podnikal v oblasti účetnictví a několik let externě učil i na Živnostenské škole v Přerově.

I přestože přišel v roce 2001 po operaci hlavy o zrak a jeho zhoršující se zdravotní stav mu neumožňoval se naplno věnovat svému koníčku, i jako nevidomý se nadále věnoval za pomoci svých přátel rozšiřování své unikátní sbírky starých fotografií, pohlednic, knih a publikací o Přerově, kterou zdědil po svém otci Karlu Rosmusovi. Jiří Rosmus však po něm nezdědil jen sbírku, ale i sběratelskou vášeň, vztah k rodnému městu, nebývalý optimismus a odhodlání pokračovat v tom, co jeho otec započal. Snad i právě proto byl za svou sběratelskou činnost v roce 2017 oceněn primátorem Vladimírem Puchalským Cenou města Přerova – Medailí J. A. Komenského.